Poezie s čivavou - 7
VÍTÁM VÁS
ČOKOLÁDOVÁ ŠTĚSTÍČKA
Nervy léčí čokoládou,
někdy bílou někdy tmavou,
teď už žádná čokoláda nezabírá,
panička v sobě nervozitu skrývá.
Pátou kávu pije,
sem a tam jen přešlapuje,
tohle věčné čekání,
to jí hrůzu nahání.
Až narodí se miminka,
přijde úleva veliká,
tentokrát nervy na pochodu byly,
než jsme čivaví miminka porodily.
Čtyři holky k zulíbání máme,
nikomu je neprodáme,
jsou to naše čokolády,
všechny máme stejně rádi.
Naše čokoládová štěstíčka,
už otvírají očička.
proč ten čas tak rychle letí,
už se batolí naše děti.
Panička se netají,
kolik krásy v sobě skrývají,
kolik něžných polibků nám dají,
když si s námi hrají.
Jsou to zkrátka,
naše milovaná batolátka,
už začínají kousat jako pirani,
což je pro nás polehčující přiznání.
Koušou hračky a vše živé,
to nám vážně není milé,
zavedeme přísný řád,
budou muset začít poslouchat.
VELKÁ LÁSKA
Děkuju ti za tvou lásku,
ty můj sladkej Nikolásku,
miluju tě taky,
i když klopím zraky.
Z lásky k téhle slečně,
dělám věci neskutečné,
pohladím jí něžně,
tak jak to dělají muži běžně.
Pro svou milovanou paničku,
přinesl jsem kytičku,
jako důkaz lásky naší,
teď kytičkou jí zkrášlím.
Přitulí se ke mě ,
a pak jemně obejme mě,
a řekne mi na to,
že jsem její zlato.
Za pusinku pro Lucinku,
trhám kytičky,
je to velká láska Nikoláska,
a jeho paničky.
MOJE DĚTI
Vždy jiskřičky v očích mají,
radost a lásku kolem sebe rozdávají,
každá má své kouzlo a svůj šarm,
miluji všechny co tu mám.
Jedna, druhá, třetí,
všechny jsou to moje děti,
když srdíčko na dlani mi nesou,
samou radostí se celý třesou.
Potom do náruče skočí,
líbačkou pokaždé to končí,
ústa, oči, nos i uši,
koukněte jak nám to spolu sluší.
Jejich půvabu a kráse,
přece odolat nedá se,
stačí jeden pohled do očí,
a nikdo z nás u jedné neskončí.
Moře štěstí, moře lásky,
přináší mi moje čivakrásky,
náladu vždy dobrou mají,
ve dne i v noci mě rádi přivítají.
JAK JSME NAŠLI POKLAD
Složili - Karolína a Pavel
"Nějakého pejsáčka bych chtěla,
nejraději asi malou čubičku,
představ si jak v bytě běhá,
a za čas v našem domečku."
Já nevěřil jsem vlastním uším,
když přítelkyně s tímhle přišla,
poslouchám ji , tiše skučím,
ach, noční můra si mě našla.
Představit nechtěl jsem si ani,
jak štěně tady čůrá na koberci,
klidné to tam bude spaní,
do psích hovínek šlapat nechci!
"Proto čubičku bych jenom chtěla,
nohu nezvedá a čistotná je více,
kdyby tak máma štěňátka zas měla."
Myslel jsem, že vyřve si snad plíce...
Jedna fena mámy vážně bude asi rodit,
tady už fakt všechna sranda přestává,
čivaví holka u nás bude chodit,
má nervová soustava další šok dostává.
Jedeme na výlet - fenka už porodila,
prý tři štěňátka, dvě holky a kluka,
co však přítelkyně ještě netušila,
že jen s tím klukem se tam potká.
Z ohrádky na ní cosi smutně koukalo,
to ten malý kluk, krátkosrstá čivava,
jeho pohledu prý odolat se nedalo,
a její srdce nad rozumem vyhrává.
"Mami podívej, ten je tak krásnej,
smutně ale kouká, když je tam tak sám,
mám bezva nápad, skoro spásnej,
nechtěla bys nám ho dát?"
Je to možný? Bdím či spím?
Cožpak už nevadí, že zvedá nohu?
Ničemu už se fakt nedivím
a na žádný odpor se nezmohu.
Ten kluk opravdu roztomilý byl,
o tom bych Vám věru nerad lhal,
jeho kukuč se mi taky zalíbil,
tvářil se, že nás dva by taky bral.
Od té chvíle uběhl víc jak rok,
z malého pokladu velký poklad je,
já bez něho neudělám ani krok,
na blízku totiž stále mi být chce.
Co mě ale straší a spát mi nedá,
když slyším, že tenhle pes je můj,
přítelkyně čubičku si zase hledá,
a prý jen její bude stůj co stůj.
OŠKLIVÝ SEN
Sama venku v noci stojím,
krok udělat do tmy se bojím,
jak je možné že jsem tady,
a kde nechala jsem kamarády.
Koukám kolem sebe,
vidím jenom hvězdičky a nebe,
pusto prázdno všude kolem,
pomozte mi někdo honem.
Chci se zpátky domů vrátit,
nevím kudy cestičku si ale zkrátit,
uzlík nervů je teď ze mě,
chci být zase u paničky v domě.
Jako osika se třesu,
smrt v očích si sebou nesu,
bojím bojím bojím,
když tu tak sama stojím.
Srdíčko mi až v krku skáče,
slyším že tu někdo pláče,
jak jsem šťastná byla,
když jsem se v tu chvíli probudila.
Broučku něco se ti zdálo asi,
proto tolik plakala jsi,
přitul se teď ke mě honem,
ošklivému snu už dáme sbohem.
SAMOROST
Jednou takhle k ránu,
páníček zavřel za mnou bránu,
že už tady v domě,
není místo pro mě.
Krutý osud připravil mi,
do rána u plotu budu zpívat žalmy,
možná jeho srdce,
nade mnou ještě smiluje se.
Vydal jsem se mezi lidi,
možná někomu se budu líbit,
možná si mě vezme domů,
a něco dobrého dá k tomu.
Moje iluze se ztrácejí,
nikde mi jíst nedají,
jako samotář se vláčím,
sám sobě si stačím.
Rostu jako dříví v lese,
mě nikdo asi neujme se,
rostu jako samorost,
už toho mám vážně dost.
Byla starší, byla milá,
i mě se taky zalíbila,
jednoho dne šel jsem za ní,
jestli něco dobrého taky dá mi.
Domů si mě vzala,
a najíst hned mi dala,
štěstí usmálo se na mě,
s jinou paničkou v jiném domě.
LILINKA
Moje černá čivavinka,
ráda se mnou spinká,
u hlavy na polštářku,
každý den mám svojí lásku.
Sladká moje Lili,
má vždy pohled milý,
při pohledu na ní,
hned pusinku dá mi.
Mám jedno velké přání,
když se dívám na ní,
aby tady se mnou byla,
taky jedna bílá.
Bílá s černou ladí,
budu mít dva kamarádi,
už se těší moje Lili,
až donesu poklad bílý.
Neskutečné množství lásky,
dávat budou moje čivakrásky,
nemohu se dočkat dámy,
až budou obě s námi.
TYGŘÍ DÁMA
Dáma v tygrovaném kožíšku,
usmála se na mě trošičku,
rád bych si s ní povídal,
ona ale kráčí dál.
Líbí se mi velice,
tahle čivaví tygřice,
asi téhle dámě,
zítra nabídnu své rámě.
A když tohle zabere,
budou z nás věrní přátelé,
miluji jí čím dál víc,
ale nevím jak jí to mám říct.
Mám se dvořit tygří dámě,
nebo zeptat se jestli taky ráda má mě,
možná ale zítra až jí potkám,
trémou ze sebe nic nevykoktám.
Už vím že to není sranda žádná,
když si srdce lásku žádá,
ona ale netuší,
jaké to je když se srdce láskou rozbuší.
Příště až půjdu na procházku,
doufám že tam potkám moji tygří lásku,
Proč už se mi dneska třesou kolena?
A proč jsou srdíčka láskou zlomená?
Moje kamarádka tréma,
slitování se mnou nikdy nemá,
až do dna si mě vychutná,
je to občas potvora bezcitná.
Tygří krásku velice krásnou,
miluji zatím platonickou láskou,
věřím příště až se opět potkáme,
že se konečně už lépe poznáme.
SÁM
Ztratil jsem se,
v hustém lese,
marně tady běhám,
svého páníčka stále hledám.
Tma se nese černým lesem,
nevím vlastně ani kde jsem,
běhám tady sem a tam,
špatný pocit už z toho mám.
Bojím se tu bojím,
jako kůl v plotě sám tu stojím,
sám v tak pustém lese,
celý tělíčko už se mi třese.
Slyším v dálce známé hlasy,
páníček jde si pro mě asi,
zaslechl jsem svoje jméno,
hurá, smutku už je odzvoněno.
Šťastný jsem teď jako blecha,
k páníčkovy mé tělíčko spěchá,
velkou radost máme oba,
jeden druhého už líbá.
Jak se tohle mohlo stát,
dneska můžeme se tomu smát,
nebylo to k smíchu ale k pláči,
tahle zkušenost do smrti mi stačí.
NAŠE PRINCEZNIČKA
Naše princeznička malinká,
čeká první miminka,
panička se o ní stará,
od rána až do večera,
velkou starost o ní má,
honem domů za ní pospíchá.
Když nám nechce papat maličká,
vezme na to lžičku panička,
jedna lžička, druhá, třetí,
musíš papat přeci,
další lžička za tatínka,
aby zbylo taky pro miminka.
Ještě jednu za paničku,
neboj už to bude za chviličku,
konečně seš napapaná,
a já zase spokojená,
potom budeš odpočívat,
já se na tě budu dívat.
Naše holka milá,
na klíně se usadila,
tohle dělá kdykoli,
naše malá Hippoli,
hezky si teď pospinkej,
u paničky je to nej.
Žiju si teď jako v bavlnce,
a spinkám u paničky v postýlce,
tam si hezky odpočinu,
někdy schovám se i pod peřinu,
na polštář se rozvalím,
k paničce pak přitulím.
Panička mi říká teď,
že jsem její ocásek,
kam jde ona tam jdu já,
chodíme teď spolu jen mi dva,
všichni asi myslí si,
že jsme jak dva milenci.
Bříško už mám trošku větší,
panička se prej moc těší,
dneska ráno povídala,
že už pro ně jména vybírala,
pro holčičky krásná má,
horší však to bude s klukama.
ARIETA, AFRODITA, ASCALONA, ANABELA,
neví ale která by si vybrat měla,
ASSAY, ADRIANO, ANTONIO, ALWARO,
hurá panička má vybráno,
ještě prej to musí doladit,
neví totiž kolik se jich má narodit.
Musím si teď zvykat už,
že mě bude větší kus,
ručička na váze se zvedá,
bříško pořádně spát mi nedá,
nevím jak si lehnout mám,
proto cestuji sem a tam.
Hledám vhodnou polohu,
tak takhle také spát nemohu,
když se stočím do klubíčka,
potom zase mě bolí zádíčka,
nejlepší to asi je,
u paničky na klíně.
V bříšku se mi začlo něco hýbat,
panička se na to chodí dívat,
rukama mi bříško hladí,
hned mám bouli tam a hned zas tady,
je to velká záhada,
jakpak to asi v bříšku vypadá?
Valím se už jako soudeček,
protože mám plné bříško dětiček,
dobře se tu všichni máme,
doufám že mi bříško navždy nezůstane,
chci být už zase štíhlá holčička,
a ne tlustá jako kulička.
Ještě zbývá dvanáct dní,
než přijde ten poslední,
až se narodí čiva dětičky,
rázem ožije náš dům celičký,
potom pochválit mě musíš paničko,
vždyť jsem tvoje milovaný zlatíčko.
Už se mi to blíží kvapem,
panička říká jak statečná jsem,
ještě se vyspím párkrát,
vím že asi porod mi dá zabrat,
nervy má teď panička,
protože bude brzy rodit její holčička.
Bříško mě už bolí moc,
celý den a celou noc,
panička už něco tuší,
srdíčko mi z toho buší,
jsi má sladká holčička,
neboj je u tebe panička.
Chodím pořád sem a tam,
nevím kde si ustlat mám,
hrabu tam a zase tady,
panička mi dává rady,
teď už musím jenom tlačit,
doufám že mi budou síly stačit.
Všichni mají nahnáno,
je to tady už máme vyhráno,
štěstím bez sebe je panička,
máme krásného čiva chlapečka,
zatím se nic neděje,
bude jedno nebo dvě.
Asi za jednu hodinu,
máme další novinu,
přišla na svět holčička,
a je takhle maličká,
teď už jenom přejem si,
aby rostli do krásy.
